5. místo – Gorila horská
Odhadovaný počet: přibližně 1 000 jedinců
Gorily horské žijí pouze v několika izolovaných oblastech střední Afriky. Jejich přirozené prostředí je velmi omezené a silně ovlivněné lidskou činností. Díky dlouhodobým ochranářským programům se jejich počet v posledních letech mírně zvýšil, což je výjimečný úspěch. Přesto zůstávají vysoce ohroženým druhem. Největší hrozbou je ztráta prostředí, pytláctví a nemoci přenášené lidmi. I malý zásah do jejich biotopu může mít zásadní dopad.
4. místo – Nosorožec jávský
Odhadovaný počet: méně než 80 jedinců
Nosorožec jávský patří mezi nejvzácnější savce planety. V současnosti se vyskytuje pouze v jediném národním parku v Indonésii. Tato extrémní koncentrace na jedno místo představuje obrovské riziko. Jakákoli přírodní katastrofa nebo nemoc by mohla populaci zničit. Dalším problémem je velmi nízká genetická rozmanitost, která snižuje schopnost druhu se přizpůsobit. Jeho přežití je závislé na naprosté ochraně jediného území.
3. místo – Tygr sumaterský
Odhadovaný počet: přibližně 400 jedinců
Tygr sumaterský je nejmenší žijící poddruh tygra a obývá výhradně ostrov Sumatra. Jeho hlavním problémem je masivní kácení tropických pralesů, které ničí jeho přirozené prostředí. S úbytkem lesa se zvyšuje i konflikt s lidmi. Další hrozbou je nelegální lov, přestože je přísně zakázán. Bez důsledné ochrany pralesů by mohl tento poddruh během několika desetiletí zcela zmizet. Tygr je přitom klíčovým predátorem ekosystému.
2. místo – Vaquita (sviňucha kalifornská)
Odhadovaný počet: méně než 10 jedinců
Vaquita je nejohroženější mořský savec na světě. Žije pouze v malém a velmi specifickém území Kalifornského zálivu. Její populace se zhroutila během několika málo let. Hlavní příčinou jsou rybářské sítě, do kterých se nechtěně zamotává a umírá. Přestože existují zákazy a ochranná opatření, jejich dodržování je problematické. Každý další uhynulý jedinec může znamenat definitivní konec druhu.
1. místo – Nosorožec severní bílý
Odhadovaný počet: 2 jedinci
Nosorožec severní bílý je prakticky vyhynulý. Na světě dnes žijí už jen dvě samice, které nejsou schopné přirozené reprodukce. Samci tohoto druhu již neexistují. Jedinou nadějí na přežití druhu jsou pokročilé reprodukční technologie, jako je umělé oplodnění a genetický výzkum. Tento případ je smutným symbolem selhání lidské ochrany přírody. Zároveň je varováním, kam může vést nekontrolované pytláctví a nezájem.
Vyhynutí těchto zvířat by nebylo jen ztrátou jednotlivých druhů, ale narušením celých ekosystémů. Každý druh hraje svou nezastupitelnou roli v rovnováze přírody. Ochrana ohrožených zvířat není jen otázkou soucitu, ale přežití biodiverzity jako celku. Budoucnost těchto druhů závisí na rozhodnutích, která lidstvo dělá dnes. A čas se v mnoha případech rychle krátí.
To5tka 